Když už jsme v tom dřevním období - jedno připomenutí: V tehdejší době všechna vozidla v "socialistickém vlastnictví" (tedy nikoliv soukromá) musela nést na dveřích označení provozovatele/majitele v předepsané minimální velikosti písma (ono to dnes pro vozidla určená pro podnikání zase znova platí...), ať šlo o Š1203, Karosu, Volhu, T148 či T613...
Výjimku pochopitelně měla vozidla stranická, ministerská a policejní (tedy ta "v civilu", takže pokud někdo spatřil oranžový jeřáb T148 s pražskou SPZ bez jakéhokoliv označení, bylo všem jasné, komu patří
). Vládní auta vždy patřila pod příslušná ministerstva či mezi policejní (osoby s ochrankou). Mnozí uživatelé osobáků (a zejména černých T613) se sice snažili získat výjimku (bezúspěšně), tak to většinou vyřešili nejmenší povolenou velikostí písma a umístěním loga či názvu nejlépe k samotné dolní hraně dveří, kde byl předpoklad snadného "přirozeného" zašpinění.
Tenkrát lustrace špatně zaparkovaného vozu dle SPZ nebyla tak jednoduchá jak dnes a Tatry se tak nechávaly raději být...(
proto asi musela vzniknou ta specielní řada SPZ začínající AA...) Nepřiměřenou cenu T603 (potažmo T613) myslím vysvětlil Lojzkův vnuk srozumitelně. Jen dodám, že dovoz bylo možné realizovat přesně v požadovaném množství, ale pokud Tatra "svévolně" překročila plán (což nešlo trestat
, když se obecně jeho překračování vysoce společensky hodnotilo), musela monopolní Mototechna odebrat, ale zejména po omezení okruhu odběratelů (1978) neměla "přebytky" komu prodat a pak sama (ač nezaviněně) neplnila plán... To jsou paradoxy té doby a důvod posléze tak vysokého počtu vyrobených náhradních motorů a kompletních karosérií, neb na náhradní díly se omezení nevztahovalo.
), takže zase nevytvářej bludy. Stejně tak i běžný občan mohl vlastnit náklaďák, pouze musel mít na dveřích nápis "soukromé vozidlo" a to myslím koncem 80. let už taky neplatilo...
