Čím jezdili naši prezidenti.
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Winston Churchill rides in a golf cart with President Dwight D. Eisenhower during a visit to Ike's Gettysburg farm on May 8, 1959
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Le Président Mitterrand quitte l'Elysée en Renault 25 v6, sa voiture de prédilection qui succéda à la CX CITOEN et à la 604 PEUGEOT
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Amphicar was manufactured in Berlin Germany from 1962 to 1967. Approx 4500 were produced, most went to USA (at least 3700), There are maybe 500 still in regular use, with are 7 in the UK and about 80 in the rest of Europe
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
CHIRAC EN SM CITROEN
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Ronald Reagan
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
DE GAULLE ET POMPIDOU
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
PINOCHET IN A FORD GALAXY
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
President Kennedy and Haile Selassie, Emperor of Ethiopia, stand in the US President Lincoln Continental during a parade honoring the Emperor. Washington, D.C., October 1, 1963
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
VW UND BUNDESKANZLER
Heinrich Nordhoff chauffiert Bundeskanzler Konrad Adenauer, 22. April 1955
Heinrich Nordhoff chauffiert Bundeskanzler Konrad Adenauer, 22. April 1955
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Bundeskanzler Konrad Adenauer steigt vor der Villa Hammerschmidt aus seinem Dienstwagen. 28. Oktober 1957
Mercedes-Benz 300c type
Limousine with 4 doors
Extended version
1956-1957
According to a request of Federal Chancellor Dr. Konrad Adenauer a lengthened special version of the limousine was produced since July 1956:
wheelbase 3150 mm
total length 5165 mm
additional charge 3000 DM
The back rear was lengthened at 140 mm totally. The extended version of the 300c type was also provided with a partition screen.
Mercedes-Benz 300c type
Limousine with 4 doors
Extended version
1956-1957
According to a request of Federal Chancellor Dr. Konrad Adenauer a lengthened special version of the limousine was produced since July 1956:
wheelbase 3150 mm
total length 5165 mm
additional charge 3000 DM
The back rear was lengthened at 140 mm totally. The extended version of the 300c type was also provided with a partition screen.
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Jezdí jak Brežněv
Dlouhá léta se nesmělo psát o životě bývalých prominentů. Teď i v Rusku vycházejí knížky, které odkrývají roušku z někdejších tajemství. Jednu z nich napsal už před lety známý historik a publicista R. Medvěděv: L.I.Brežněv, osobnost a doba.
Brežněv si nepotrpěl na vysedávání v kanceláři a většinu své práce přenášel na podřízené. Měl tedy dost času na různé koníčky. Rád chodil na fotbal, hokej, lovil vysokou v různých částech země. Nerad četl, zato miloval americké filmy a Reagana – herce znal dávno, než se stal presidentem. Jeho nejoblíbenější zábavou však byla jízda autem.
Nikdo už neví, kde se naučil řídit, snad za války. Už za Chruščova, kdy byl předsedou presidia Nejvyššího sovětu, měl v garáži několik zahraničních aut. Jejich počet se pronikavě zvýšil poté, co se stal v r. l964 hlavou strany a státu. Zprvu se řítil moskevskými ulicemi sám za volantem, pak mu to však ochranka zakázala. I tak se nejednou stalo, že ráno cestou do Kremlu přemístil řidiče a sám zasedl za volant přepychového mercedesu nebo i rolls-royce. Ostatně celá trasa byla v tu dobu vyklizená a za ním se stejně rychle hnala vozidla ochranky. K neudržení byl však v pustých oblastech mimo město, kde jezdil nepřiměřeně rychle a tvrdil, že je to pro něj nejlepší odpočinek.
Brežněvova obliba rychlé jízdy děsila západní činitele, kteří ho hostili ve svých zemích. Např. v SRN dostal sovětský diktátor darem dvoumístný mercedes. Sedl do kabiny, rozhlédl se, neočekávaně zavřel dveře, nechal překvapené agenty osobní ochrany i německé zvláštní služby na místě, a vyrazil nejvyšší rychlostí na dálnici. Zastavil se až po 150 km od Bonnu. Když dorazili ostatní, pochválil mercedes a oznámil, že by dal přednost jiné barvě. Samozřejmě, že mu auto vyměnili.
Ve svých pamětech popisuje jednu ze svých prvních cest do Moskvy H. Kissinger.
„Jednou po příletu posadili mne a mé kolegy do auta a vezli nás nikoli do ohromné budovy na Leninských horách, ale do Davidova, lovecké rezervace politbyra asi 90 mil od Moskvy. Jeli jsme v koloně, rychlostí okolo 100 mil (asi 160 km/hod.), přičemž auta jela těsně za sebou a často se vzájemně předjížděla. Takový riskantní způsob přemísťování svědčil buď o naplánovaném psychologickém boji, nebo o sebevražedných sklonech, které popisují ruské romány z 19. století. Ani Američané, ani sovětský doprovod neměli v tu chvíli nejmenší šanci vyváznout, kdyby první vůz náhle musel zastavit.“
Daleko větší strach však H. Kissinger zažil po několika dnech, kdy se ho rozhodl povozit sám Brežněv. H.Kissinger vzpomíná:
„Jednou mě zavedl k černému cadillacu, který mu na Dobryninovu radu věnoval Nixon. Brežněv se usadil za volant, a již jsme se řítili po úzkých křivolakých vesnických cestách a nezbývalo než se modlit, aby se na některé křižovatce objevil nějaký policista, který by ukončil tuto riskantní hru. Ale to bylo zcela nepravděpodobné, aby se tady, za městem někdo takový objevil, a i kdyby, asi by si nedovolil zastavit generálního tajemníka. Cesta skončila v přístavu. Brežněv mě uvedl na létající člun, který naštěstí sám neřídil. I tak jsem však měl pocit, že ten člun má překročit rychlostní rekord, jehož generální tajemník dosáhl v autě.“
I když Kissinger americkému presidentu o hostitelových praktikách určitě referoval, Nixon při Brežněvově návštěvě neprojevil dostatečnou bdělost. Později o tom psal ve svých vzpomínkách:
„Věnoval jsem mu oficiální dar na památku jeho návštěvy v USA, tmavě modrý lincoln continental… Brežněv, sběratel luxusních aut, neskrýval své potěšení, a trval na tom, že musí dárek vyzkoušet. Sedl za volant a nadšeně mi nabídl místo vedle sebe. Šéf mé osobní ochrany zbledl, když viděl, že sedám do auta. Vyřítili jsme se na jednu z úzkých cest v okolí Camp Davidu. Na jednom místě byl ostrý spád a výrazná značka s nápisem: Pomalu! Nebezpečná zatáčka! Když já tu jezdil se sportovním vozem, brzdil jsem, abych nevyjel ze silnice. Brežněv jel více než 50mílovou rychlostí (asi 80 km), když jsme se ke klesání přiblížili. Naklonil jsem se k němu a upozornil ho: nebezpečné klesání, nebezpečné klesání, ale on tomu nevěnoval pozornost. Dojeli jsme dolů, dupl na brzdu, pneumatiky zakvílely a – vrátil se. Po této projížďce mi řekl.:“Je to dobré auto, dobře se drží na silnici.“
Jste velkolepý řidič,“odpověděl jsem, „Já bych si tady nedovolil jet tak rychle jako vy.“ Diplomacie, - to není snadné umění.“
I později, když už mu nemoc nedovolovala řídit, ba ani chodit bez cizí pomoci, nutil řidiče, aby jezdil do Kremlu a zpět nejméně stodvacítkou.
To, co jsme popsali nemá samozřejmě vyzdvihnout Brežněvovu odvahu a jeho řidičské schopnosti. Právě naopak, dokazuje to jeho nezodpovědnost a bezohlednost. Sotva asi nevěděl, že při jeho výjezdech vpředu jedoucí doprovodná vozidla sráží přímými nájezdy na bok civilní vozidla jedoucí zrovna náhodou po „vládní“ trase. Jeho příkladu začali brzy následovat i další členové politbyra, republikoví a oblastní funkcionáři a tento zlozvyk se dostal až k nám. Panské výjezdy skončily až za Andropova, který cestou do Kremlu nepřekračoval šedesátku, nesledoval cestu a četl noviny.
Čtyřicet aut v soukromé Brežněvově garáži přešlo po jeho smrti do rukou vlády. Jen milovaný Rolls Royce Silver Ghost připadl do rižského musea automobilů a za nevyjasněných okolností havaroval. Vrak koupil za 3300 rublů Republikánský klub historických automobilů a renovoval jej. V museální expozici trůní za volantem vosková figurína samotného Brežněva…
Mnozí čeští zbohatlíci v luxusních autech by se asi divili, kdybychom jejich jízdu ocenili slovy: jezdíš jak Brežněv.
Dle zahraničního tisku: Ivan Krýs
Dlouhá léta se nesmělo psát o životě bývalých prominentů. Teď i v Rusku vycházejí knížky, které odkrývají roušku z někdejších tajemství. Jednu z nich napsal už před lety známý historik a publicista R. Medvěděv: L.I.Brežněv, osobnost a doba.
Brežněv si nepotrpěl na vysedávání v kanceláři a většinu své práce přenášel na podřízené. Měl tedy dost času na různé koníčky. Rád chodil na fotbal, hokej, lovil vysokou v různých částech země. Nerad četl, zato miloval americké filmy a Reagana – herce znal dávno, než se stal presidentem. Jeho nejoblíbenější zábavou však byla jízda autem.
Nikdo už neví, kde se naučil řídit, snad za války. Už za Chruščova, kdy byl předsedou presidia Nejvyššího sovětu, měl v garáži několik zahraničních aut. Jejich počet se pronikavě zvýšil poté, co se stal v r. l964 hlavou strany a státu. Zprvu se řítil moskevskými ulicemi sám za volantem, pak mu to však ochranka zakázala. I tak se nejednou stalo, že ráno cestou do Kremlu přemístil řidiče a sám zasedl za volant přepychového mercedesu nebo i rolls-royce. Ostatně celá trasa byla v tu dobu vyklizená a za ním se stejně rychle hnala vozidla ochranky. K neudržení byl však v pustých oblastech mimo město, kde jezdil nepřiměřeně rychle a tvrdil, že je to pro něj nejlepší odpočinek.
Brežněvova obliba rychlé jízdy děsila západní činitele, kteří ho hostili ve svých zemích. Např. v SRN dostal sovětský diktátor darem dvoumístný mercedes. Sedl do kabiny, rozhlédl se, neočekávaně zavřel dveře, nechal překvapené agenty osobní ochrany i německé zvláštní služby na místě, a vyrazil nejvyšší rychlostí na dálnici. Zastavil se až po 150 km od Bonnu. Když dorazili ostatní, pochválil mercedes a oznámil, že by dal přednost jiné barvě. Samozřejmě, že mu auto vyměnili.
Ve svých pamětech popisuje jednu ze svých prvních cest do Moskvy H. Kissinger.
„Jednou po příletu posadili mne a mé kolegy do auta a vezli nás nikoli do ohromné budovy na Leninských horách, ale do Davidova, lovecké rezervace politbyra asi 90 mil od Moskvy. Jeli jsme v koloně, rychlostí okolo 100 mil (asi 160 km/hod.), přičemž auta jela těsně za sebou a často se vzájemně předjížděla. Takový riskantní způsob přemísťování svědčil buď o naplánovaném psychologickém boji, nebo o sebevražedných sklonech, které popisují ruské romány z 19. století. Ani Američané, ani sovětský doprovod neměli v tu chvíli nejmenší šanci vyváznout, kdyby první vůz náhle musel zastavit.“
Daleko větší strach však H. Kissinger zažil po několika dnech, kdy se ho rozhodl povozit sám Brežněv. H.Kissinger vzpomíná:
„Jednou mě zavedl k černému cadillacu, který mu na Dobryninovu radu věnoval Nixon. Brežněv se usadil za volant, a již jsme se řítili po úzkých křivolakých vesnických cestách a nezbývalo než se modlit, aby se na některé křižovatce objevil nějaký policista, který by ukončil tuto riskantní hru. Ale to bylo zcela nepravděpodobné, aby se tady, za městem někdo takový objevil, a i kdyby, asi by si nedovolil zastavit generálního tajemníka. Cesta skončila v přístavu. Brežněv mě uvedl na létající člun, který naštěstí sám neřídil. I tak jsem však měl pocit, že ten člun má překročit rychlostní rekord, jehož generální tajemník dosáhl v autě.“
I když Kissinger americkému presidentu o hostitelových praktikách určitě referoval, Nixon při Brežněvově návštěvě neprojevil dostatečnou bdělost. Později o tom psal ve svých vzpomínkách:
„Věnoval jsem mu oficiální dar na památku jeho návštěvy v USA, tmavě modrý lincoln continental… Brežněv, sběratel luxusních aut, neskrýval své potěšení, a trval na tom, že musí dárek vyzkoušet. Sedl za volant a nadšeně mi nabídl místo vedle sebe. Šéf mé osobní ochrany zbledl, když viděl, že sedám do auta. Vyřítili jsme se na jednu z úzkých cest v okolí Camp Davidu. Na jednom místě byl ostrý spád a výrazná značka s nápisem: Pomalu! Nebezpečná zatáčka! Když já tu jezdil se sportovním vozem, brzdil jsem, abych nevyjel ze silnice. Brežněv jel více než 50mílovou rychlostí (asi 80 km), když jsme se ke klesání přiblížili. Naklonil jsem se k němu a upozornil ho: nebezpečné klesání, nebezpečné klesání, ale on tomu nevěnoval pozornost. Dojeli jsme dolů, dupl na brzdu, pneumatiky zakvílely a – vrátil se. Po této projížďce mi řekl.:“Je to dobré auto, dobře se drží na silnici.“
Jste velkolepý řidič,“odpověděl jsem, „Já bych si tady nedovolil jet tak rychle jako vy.“ Diplomacie, - to není snadné umění.“
I později, když už mu nemoc nedovolovala řídit, ba ani chodit bez cizí pomoci, nutil řidiče, aby jezdil do Kremlu a zpět nejméně stodvacítkou.
To, co jsme popsali nemá samozřejmě vyzdvihnout Brežněvovu odvahu a jeho řidičské schopnosti. Právě naopak, dokazuje to jeho nezodpovědnost a bezohlednost. Sotva asi nevěděl, že při jeho výjezdech vpředu jedoucí doprovodná vozidla sráží přímými nájezdy na bok civilní vozidla jedoucí zrovna náhodou po „vládní“ trase. Jeho příkladu začali brzy následovat i další členové politbyra, republikoví a oblastní funkcionáři a tento zlozvyk se dostal až k nám. Panské výjezdy skončily až za Andropova, který cestou do Kremlu nepřekračoval šedesátku, nesledoval cestu a četl noviny.
Čtyřicet aut v soukromé Brežněvově garáži přešlo po jeho smrti do rukou vlády. Jen milovaný Rolls Royce Silver Ghost připadl do rižského musea automobilů a za nevyjasněných okolností havaroval. Vrak koupil za 3300 rublů Republikánský klub historických automobilů a renovoval jej. V museální expozici trůní za volantem vosková figurína samotného Brežněva…
Mnozí čeští zbohatlíci v luxusních autech by se asi divili, kdybychom jejich jízdu ocenili slovy: jezdíš jak Brežněv.
Dle zahraničního tisku: Ivan Krýs
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Chruscovovuv Zis a Breznevuv Rols-Royce.
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Vyborny ridic, jeste lepsi plavec.....
-
carlos
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 577
- Dátum registrácie: 14 Okt 2004, 17:35
- Tatry, ktoré vlastním: nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
A po plávaní oddych
- Prílohy
-
- Breznev1982.jpg (17.49 KiB) 8642 zobrazení
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
StB po listopadu 1989 špehovala Jakeše. Bála se, že emigruje
velikost textu:26. prosince 2007 12:50, aktualizováno 27.12. 9:56
Bylo krátce po revoluci a estébáci měli novou práci. Sledovali muže, jenž ještě nedávno vedl komunisty v celém Československu, bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše. Akce měla název Alfa 1 - první písmeno řecké abecedy i číslice ukazují na její mimořádnou důležitost.
"V 11.19 opustil bydliště Alfa 1 muž (asi 25 let stár, 180 cm vysoký). Vyjel s vozem před bydliště Alfa 1 (Lada bílá). V 11.21 nasedl do vozu a odejel. (...) Počasí: vozovka suchá, místy mokrá."
Tohle si v prosinci 1989 zapisovali do bloků příslušníci StB, když špehovali někdejšího komunistického pohlavára.
27. a 28. prosince 1989 jich před Jakešovým domem vartovalo přes třicet. Byli schováni v autech. V té době už byl Jakeš pouhý důchodce. KSČ, která se snažila do poslední chvíle zachránit krk, ho spolu s dalším vysoce postaveným soudruhem, Miroslavem Štěpánem, hodila přes palubu. Oba přišli o funkce a 7. prosince byli demonstrativně vyloučeni ze strany.
"Estébáci dál plnili svoje úkoly, akorát se jim změnili pánové," glosuje historik Petr Blažek dokumenty k Alfě 1, které nedávno objevil ve sklepě ministerstva vnitra a o jejichž existenci nikdo nevěděl.
Celá akce skončila neúspěchem. Za dva dny se Jakeš před svým domem ani jednou neobjevil. A tak StB své zvědy zase stáhla. Kdo a proč Jakeše nechal sledovat, není úplně jasné. Dokumenty uvádějí, že existovala obava, že Jakeš uteče do ciziny, a tak zmaří vyšetřování potlačení demonstrace 17. listopadu.
Akci objednal jeden z nejvyšších důstojníků StB, Miroslav Chovanec, a schválil nově dosazený náměstek ministra vnitra Ivan Průša. Druhý jmenovaný už nežije, Chovanec svou roli popírá. "Nevím, jak tam může být můj podpis. Je to taková lahůdka, že bych si to určitě pamatoval," říká bývalý estébák, který dnes pracuje v představenstvu pražské firmy Quentis Group zaměřené na finanční poradenství.
"Známe přece Chovancův sešit, kam si poznámky o akci vlastnoručně zapsal," říká na to historik Blažek. Kromě Jakeše zařídil Chovanec ještě sledování lidí okolo Štěpána a v jeho poznámkovém bloku se objevil i plán na sledování dalšího vysoce postaveného komunisty, Vasila Biľaka.
V době sledovačky řídili ministerstvo vnitra (pod které StB spadala) lidé dosazení revolucí - Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Valtr Komárek. "O akci Alfa 1 jsem nikdy neslyšel. Bylo to velmi hektické období, v těch dnech ještě StB fakticky řídily staré struktury," řekl na dotaz MF DNES Čarnogurský.
K verzi, že Jakeše nechali sledovat sami komunisté, se kloní i Komárek. "Nedivil bych se, kdyby to objednaly sovětské služby. Tehdy měl StB pod palcem stále Alojz Lorenc," vzpomíná Komárek na nejvyššího estébáckého šéfa. Lorenc se při zmínce o akci Alfa 1 usmál. "O tom se určitě nechci bavit," řekl.
Čalfu se ve středu nepodařilo sehnat. "O ničem takovém jsme nevěděli," neskrývala překvapení Jakešova manželka, když ji navštívila reportérka MF DNES. Pětaosmdesátiletý Jakeš nebyl k zastižení.
velikost textu:26. prosince 2007 12:50, aktualizováno 27.12. 9:56
Bylo krátce po revoluci a estébáci měli novou práci. Sledovali muže, jenž ještě nedávno vedl komunisty v celém Československu, bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše. Akce měla název Alfa 1 - první písmeno řecké abecedy i číslice ukazují na její mimořádnou důležitost.
"V 11.19 opustil bydliště Alfa 1 muž (asi 25 let stár, 180 cm vysoký). Vyjel s vozem před bydliště Alfa 1 (Lada bílá). V 11.21 nasedl do vozu a odejel. (...) Počasí: vozovka suchá, místy mokrá."
Tohle si v prosinci 1989 zapisovali do bloků příslušníci StB, když špehovali někdejšího komunistického pohlavára.
27. a 28. prosince 1989 jich před Jakešovým domem vartovalo přes třicet. Byli schováni v autech. V té době už byl Jakeš pouhý důchodce. KSČ, která se snažila do poslední chvíle zachránit krk, ho spolu s dalším vysoce postaveným soudruhem, Miroslavem Štěpánem, hodila přes palubu. Oba přišli o funkce a 7. prosince byli demonstrativně vyloučeni ze strany.
"Estébáci dál plnili svoje úkoly, akorát se jim změnili pánové," glosuje historik Petr Blažek dokumenty k Alfě 1, které nedávno objevil ve sklepě ministerstva vnitra a o jejichž existenci nikdo nevěděl.
Celá akce skončila neúspěchem. Za dva dny se Jakeš před svým domem ani jednou neobjevil. A tak StB své zvědy zase stáhla. Kdo a proč Jakeše nechal sledovat, není úplně jasné. Dokumenty uvádějí, že existovala obava, že Jakeš uteče do ciziny, a tak zmaří vyšetřování potlačení demonstrace 17. listopadu.
Akci objednal jeden z nejvyšších důstojníků StB, Miroslav Chovanec, a schválil nově dosazený náměstek ministra vnitra Ivan Průša. Druhý jmenovaný už nežije, Chovanec svou roli popírá. "Nevím, jak tam může být můj podpis. Je to taková lahůdka, že bych si to určitě pamatoval," říká bývalý estébák, který dnes pracuje v představenstvu pražské firmy Quentis Group zaměřené na finanční poradenství.
"Známe přece Chovancův sešit, kam si poznámky o akci vlastnoručně zapsal," říká na to historik Blažek. Kromě Jakeše zařídil Chovanec ještě sledování lidí okolo Štěpána a v jeho poznámkovém bloku se objevil i plán na sledování dalšího vysoce postaveného komunisty, Vasila Biľaka.
V době sledovačky řídili ministerstvo vnitra (pod které StB spadala) lidé dosazení revolucí - Marián Čalfa, Ján Čarnogurský a Valtr Komárek. "O akci Alfa 1 jsem nikdy neslyšel. Bylo to velmi hektické období, v těch dnech ještě StB fakticky řídily staré struktury," řekl na dotaz MF DNES Čarnogurský.
K verzi, že Jakeše nechali sledovat sami komunisté, se kloní i Komárek. "Nedivil bych se, kdyby to objednaly sovětské služby. Tehdy měl StB pod palcem stále Alojz Lorenc," vzpomíná Komárek na nejvyššího estébáckého šéfa. Lorenc se při zmínce o akci Alfa 1 usmál. "O tom se určitě nechci bavit," řekl.
Čalfu se ve středu nepodařilo sehnat. "O ničem takovém jsme nevěděli," neskrývala překvapení Jakešova manželka, když ji navštívila reportérka MF DNES. Pětaosmdesátiletý Jakeš nebyl k zastižení.
Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Antonin Novotny
/Poprad 1960 + Strechaj/Re: Čím jezdili naši prezidenti.
Not a Mercedes Benz, not a US-car
Im Konvoy fuhr auch ein ZIL 41041-41047 mit - ein russisches
KFZ, für wichtige Leute. Dieser hier war sogar versehen mit russischen
Auto-Kennzeichen.
Within the convoy a ZIL 41041-41047 - a Russian car for
important people. This one was marked with Russian number plates.
Vladimir Putin in Dresden.
Im Konvoy fuhr auch ein ZIL 41041-41047 mit - ein russisches
KFZ, für wichtige Leute. Dieser hier war sogar versehen mit russischen
Auto-Kennzeichen.
Within the convoy a ZIL 41041-41047 - a Russian car for
important people. This one was marked with Russian number plates.
Vladimir Putin in Dresden.
Kto je prítomný
Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 17 neregistrovaných