Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
ZIS a ZIL - Symboly moci
Jen pro kremelské pohlaváry a jejich spojence z východního bloku byly určeny limuzíny a faetony ZIS a ZIL, které v malých počtech vznikaly v moskevské automobilce, jejíž hlavní úlohou byla výroba nákladních vozů.
Poněkud paradoxní je, že tyto symboly komunistické moci až nápadně připomínaly své americké vzory, a to nejen zevnějškem, ale i konstrukcí podvozku a poháněcího ústrojí. Nebyla to náhoda a nic na tom nezměnil ani stylizovaný rudý prapor, který až do konce padesátých let zdobil jejich kapoty.Moskevská automobilka byla založena ještě za carské vlády, v srpnu 1916, coby AMO (Avtomobilnoje Moskovskoje Obšestvo), tedy Moskevská automobilová společnost. Pro ruskou armádu měla montovat a později v licenci vyrábět lehké užitkové a štábní vozy Fiat. Prvních deset automobilů s označením AMO F15 však vyjelo až počátkem listopadu 1924, právě včas, aby mohly defilovat na Rudém náměstí v Moskvě při oslavě sedmého výročí bolševické revoluce. V letech 1930 až 1931 prošla automobilka rekonstrukcí, během níž skupina jejích odborníků pobývala na jaře 1930 v USA a seznamovala se s americkým automobilovým průmyslem.
Výroba nákladních vozů byla znovu zahájena v říjnu 1931, v továrně přejmenované podle nového kremelského vůdce na ZIS (Zavod imeni Stalina). V létě 1933 padlo rozhodnutí o zavedení výroby velkých osobních automobilů. Jejich předlohou se stal americký Buick 90, zařízení na výrobu karoserií dodala americká firma Budd. Koncem dubna 1936 byly první dva vozy ZIS‑101, jeden černý a druhý temně rudý, předvedeny v Kremlu J. V. Stalinovi. Do konce téhož roku vzniklo jedenáct ověřovacích automobilů, první sériový ZIS‑101 opustil moskevskou výrobní linku 18. ledna 1937.
ZIS-101 měl robustní rám, obě tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery a pohon zadních kol. Vpředu uložený řadový osmiválec s ventilovým rozvodem OHV o objemu 5766 cm3 dával zpočátku výkon 90 k (66 kW), se zvýšeným stupněm komprese pak 110 k (81 kW), převodovka byla třístupňová. Sedmimístná limuzína s rozvorem 3,60 m a celkovou délkou 5,65 m vykazovala pohotovostní hmotnost 2550 kg a dosahovala rychlosti 110 km/h. Na jaře 1940 byl představen zdokonalený ZIS‑101 A s celokovovou karoserií, jejíž příď převzala linie vozů Buick ročníku 1937. Měl výkon motoru zvýšený na 116 k (85 kW) a jezdil přes 120 km/h. Jeho výrobu zastavila v roce 1941 válka. Vedle limuzín se ve velmi malých počtech vyráběly i čtyřdveřové kabriolety ZIS‑102 a ZIS‑102 A.
Rok po válce, v létě 1946, byla zahájena výroba nového typu ZIS‑110. Sedmimístná limuzína šestimetrové délky jako by z oka vypadla americkému vozu Packard Eight ročníku 1940; podle některých pramenů skutečně část zařízení na výrobu karoserií tehdy poskytli Američané v rámci spojenecké pomoci. ZIS‑110 vyráběný až do roku 1958 skrýval v mohutné přídi řadový osmiválec, ještě s ventilovým rozvodem SV, o objemu 6005 cm3 a výkonu 140 k (103 kW), spojený s třístupňovou převodovkou. Vpředu měl nezávislé zavěšení kol s vinutými pružinami, vzadu poháněnou tuhou nápravu s podélnými listovými pery. Velký automobil s pohotovostní hmotností 2575 kg dosahoval rychlosti 140 km/h.
Od roku 1949 se vyráběl i čtyřdveřový faeton ZIS‑110 B, pro J. V. Stalina a další vysoké komunistické představitele zhotovili čtyři desítky pancéřovaných limuzín ZIS‑115 s mohutnějšími pneumatikami a motorem naladěným asi na 160 k (118 kW). Hmotnost těchto pojízdných pevností se pohybovala nad pěti tunami. V polovině padesátých let probíhaly zkoušky několika prototypů ZIS‑110 P se zvýšeným podvozkem a oběma tuhými poháněnými nápravami, do výroby se však tato terénní limuzína nedostala.
Koncem června 1956 zemřel ve věku šedesáti let někdejší dlouholetý ředitel moskevské automobilky Ivan Alexejevič Lichačev a na jeho počest byl podnik přejmenován na ZIL (Zavod imeni Lichačeva). V roce 1956 se také na výstavě v Moskvě představil funkční vzorek nové limuzíny, jež se po úpravách vyráběla od roku 1958 pod označením ZIL‑111. Podvozek s rozvorem 3,76 m byl blízký předchozímu typu ZIS‑110, měl však širší rozchod předních i zadních kol, účinnější brzdovou soustavu a menší patnáctipalcová kola. Zcela nové poháněcí ústrojí tvořil motor V8 s rozvodem OHV, jenž z objemu 5966 cm3 dával výkon 200 k (147 kW) a byl spojen s dvoustupňovou automatickou převodovkou. Sedmimístná karoserie dlouhá 6,03 m byla opět kopií (byť prodlouženou) amerického vzoru, tentokrát automobilu Packard Executive.
Vedle limuzíny se záhy objevil i čtyřdveřový otevřený faeton ZIL‑111 V, jenž se nejvíce proslavil v dubnu 1961, kdy jím moskevskými ulicemi projížděl první kosmonaut světa Jurij Alexejevič Gagarin (1934 – 1968). V roce 1962 byl představen modernizovaný ZIL‑111 G, jenž měl vpředu dvě dvojice světlometů a vzadu čtyři kruhové svítilny. Jeho sourozencem byl otevřený čtyřdveřový ZIL‑111 D. Oba dosahovaly rychlosti 170 km/h.
V roce 1965 byl uveden 6,8 m dlouhý osmnáctimístný autobus ZIL‑118, postavený na upraveném podvozku limuzíny s rozvorem 3,76 m. Převzal šestilitrový motor V8 nákladního vozu ZIL‑130 o výkonu 150 k (110 kW) a navzdory pohotovostní hmotnosti 3320 kg jezdil rychlostí přes 120 km/h. Nesl pojmenování Junosť (Mládí) a oficiálně nebyl označen jako autobus, ale jako vícemístný osobní automobil. Vozy ZIL‑118 sloužily v Kremlu, přepravovaly členy delegací, doprovodu a novináře. Variantou určenou pro prominentní pacienty byly vozy rychlé lékařské pomoci ZIL‑118 M.
Na podzim 1967 debutovala nová limuzína ZIL‑114 s rozvorem prodlouženým na 3,88 m a 6,3 m dlouhou sedmimístnou karoserií hranatých tvarů, připomínající americké vozy Lincoln. Dostala nový hliníkový motor V8 o objemu 6959 cm3 a výkonu 300 k (221 kW), spojený zpočátku s dvoustupňovou, ale později s třístupňovou samočinnou převodovkou. Přední kola byla nezávisle zavěšena a odpružena zkrutnými tyčemi, vzadu zůstala poháněná tuhá náprava s listovými pery. Vůz třítunové hmotnosti uháněl rychlostí až 190 km/h, takže si zasloužil kotoučové brzdy s vnitřním chlazením na všech čtyřech kolech a zdvojený systém posilovačů.
Zkrácenou verzí byl 5,7 m dlouhý pětimístný ZIL‑117, vyráběný od roku 1971 na podvozku s rozvorem 3,3 m. Stejně jako limuzína ZIL‑114 byl určen jen nejvyšším stranickým a vládním představitelům zemí východního bloku a dodávku každého z těchto automobilů osobně odsouhlasil kremelský šéf Leonid Iljič Brežněv. Pro vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě bylo v polovině sedmdesátých let zhotoveno několik dvoudveřových kabrioletů ZIL‑117 V.
Od roku 1985, za vlády Michaila Gorbačova, se vyráběly vozy ZIL s modernizovanou karoserií a osmiválcem 7680 cm3 o výkonu 315 k (232 kW) v kombinaci s třístupňovou samočinnou převodovkou. Jejich sláva však pohasla koncem osmdesátých let spolu s pádem komunismu.
Zdroj: Automobil 06/08
Jen pro kremelské pohlaváry a jejich spojence z východního bloku byly určeny limuzíny a faetony ZIS a ZIL, které v malých počtech vznikaly v moskevské automobilce, jejíž hlavní úlohou byla výroba nákladních vozů.
Poněkud paradoxní je, že tyto symboly komunistické moci až nápadně připomínaly své americké vzory, a to nejen zevnějškem, ale i konstrukcí podvozku a poháněcího ústrojí. Nebyla to náhoda a nic na tom nezměnil ani stylizovaný rudý prapor, který až do konce padesátých let zdobil jejich kapoty.Moskevská automobilka byla založena ještě za carské vlády, v srpnu 1916, coby AMO (Avtomobilnoje Moskovskoje Obšestvo), tedy Moskevská automobilová společnost. Pro ruskou armádu měla montovat a později v licenci vyrábět lehké užitkové a štábní vozy Fiat. Prvních deset automobilů s označením AMO F15 však vyjelo až počátkem listopadu 1924, právě včas, aby mohly defilovat na Rudém náměstí v Moskvě při oslavě sedmého výročí bolševické revoluce. V letech 1930 až 1931 prošla automobilka rekonstrukcí, během níž skupina jejích odborníků pobývala na jaře 1930 v USA a seznamovala se s americkým automobilovým průmyslem.
Výroba nákladních vozů byla znovu zahájena v říjnu 1931, v továrně přejmenované podle nového kremelského vůdce na ZIS (Zavod imeni Stalina). V létě 1933 padlo rozhodnutí o zavedení výroby velkých osobních automobilů. Jejich předlohou se stal americký Buick 90, zařízení na výrobu karoserií dodala americká firma Budd. Koncem dubna 1936 byly první dva vozy ZIS‑101, jeden černý a druhý temně rudý, předvedeny v Kremlu J. V. Stalinovi. Do konce téhož roku vzniklo jedenáct ověřovacích automobilů, první sériový ZIS‑101 opustil moskevskou výrobní linku 18. ledna 1937.
ZIS-101 měl robustní rám, obě tuhé nápravy odpružené podélnými listovými pery a pohon zadních kol. Vpředu uložený řadový osmiválec s ventilovým rozvodem OHV o objemu 5766 cm3 dával zpočátku výkon 90 k (66 kW), se zvýšeným stupněm komprese pak 110 k (81 kW), převodovka byla třístupňová. Sedmimístná limuzína s rozvorem 3,60 m a celkovou délkou 5,65 m vykazovala pohotovostní hmotnost 2550 kg a dosahovala rychlosti 110 km/h. Na jaře 1940 byl představen zdokonalený ZIS‑101 A s celokovovou karoserií, jejíž příď převzala linie vozů Buick ročníku 1937. Měl výkon motoru zvýšený na 116 k (85 kW) a jezdil přes 120 km/h. Jeho výrobu zastavila v roce 1941 válka. Vedle limuzín se ve velmi malých počtech vyráběly i čtyřdveřové kabriolety ZIS‑102 a ZIS‑102 A.
Rok po válce, v létě 1946, byla zahájena výroba nového typu ZIS‑110. Sedmimístná limuzína šestimetrové délky jako by z oka vypadla americkému vozu Packard Eight ročníku 1940; podle některých pramenů skutečně část zařízení na výrobu karoserií tehdy poskytli Američané v rámci spojenecké pomoci. ZIS‑110 vyráběný až do roku 1958 skrýval v mohutné přídi řadový osmiválec, ještě s ventilovým rozvodem SV, o objemu 6005 cm3 a výkonu 140 k (103 kW), spojený s třístupňovou převodovkou. Vpředu měl nezávislé zavěšení kol s vinutými pružinami, vzadu poháněnou tuhou nápravu s podélnými listovými pery. Velký automobil s pohotovostní hmotností 2575 kg dosahoval rychlosti 140 km/h.
Od roku 1949 se vyráběl i čtyřdveřový faeton ZIS‑110 B, pro J. V. Stalina a další vysoké komunistické představitele zhotovili čtyři desítky pancéřovaných limuzín ZIS‑115 s mohutnějšími pneumatikami a motorem naladěným asi na 160 k (118 kW). Hmotnost těchto pojízdných pevností se pohybovala nad pěti tunami. V polovině padesátých let probíhaly zkoušky několika prototypů ZIS‑110 P se zvýšeným podvozkem a oběma tuhými poháněnými nápravami, do výroby se však tato terénní limuzína nedostala.
Koncem června 1956 zemřel ve věku šedesáti let někdejší dlouholetý ředitel moskevské automobilky Ivan Alexejevič Lichačev a na jeho počest byl podnik přejmenován na ZIL (Zavod imeni Lichačeva). V roce 1956 se také na výstavě v Moskvě představil funkční vzorek nové limuzíny, jež se po úpravách vyráběla od roku 1958 pod označením ZIL‑111. Podvozek s rozvorem 3,76 m byl blízký předchozímu typu ZIS‑110, měl však širší rozchod předních i zadních kol, účinnější brzdovou soustavu a menší patnáctipalcová kola. Zcela nové poháněcí ústrojí tvořil motor V8 s rozvodem OHV, jenž z objemu 5966 cm3 dával výkon 200 k (147 kW) a byl spojen s dvoustupňovou automatickou převodovkou. Sedmimístná karoserie dlouhá 6,03 m byla opět kopií (byť prodlouženou) amerického vzoru, tentokrát automobilu Packard Executive.
Vedle limuzíny se záhy objevil i čtyřdveřový otevřený faeton ZIL‑111 V, jenž se nejvíce proslavil v dubnu 1961, kdy jím moskevskými ulicemi projížděl první kosmonaut světa Jurij Alexejevič Gagarin (1934 – 1968). V roce 1962 byl představen modernizovaný ZIL‑111 G, jenž měl vpředu dvě dvojice světlometů a vzadu čtyři kruhové svítilny. Jeho sourozencem byl otevřený čtyřdveřový ZIL‑111 D. Oba dosahovaly rychlosti 170 km/h.
V roce 1965 byl uveden 6,8 m dlouhý osmnáctimístný autobus ZIL‑118, postavený na upraveném podvozku limuzíny s rozvorem 3,76 m. Převzal šestilitrový motor V8 nákladního vozu ZIL‑130 o výkonu 150 k (110 kW) a navzdory pohotovostní hmotnosti 3320 kg jezdil rychlostí přes 120 km/h. Nesl pojmenování Junosť (Mládí) a oficiálně nebyl označen jako autobus, ale jako vícemístný osobní automobil. Vozy ZIL‑118 sloužily v Kremlu, přepravovaly členy delegací, doprovodu a novináře. Variantou určenou pro prominentní pacienty byly vozy rychlé lékařské pomoci ZIL‑118 M.
Na podzim 1967 debutovala nová limuzína ZIL‑114 s rozvorem prodlouženým na 3,88 m a 6,3 m dlouhou sedmimístnou karoserií hranatých tvarů, připomínající americké vozy Lincoln. Dostala nový hliníkový motor V8 o objemu 6959 cm3 a výkonu 300 k (221 kW), spojený zpočátku s dvoustupňovou, ale později s třístupňovou samočinnou převodovkou. Přední kola byla nezávisle zavěšena a odpružena zkrutnými tyčemi, vzadu zůstala poháněná tuhá náprava s listovými pery. Vůz třítunové hmotnosti uháněl rychlostí až 190 km/h, takže si zasloužil kotoučové brzdy s vnitřním chlazením na všech čtyřech kolech a zdvojený systém posilovačů.
Zkrácenou verzí byl 5,7 m dlouhý pětimístný ZIL‑117, vyráběný od roku 1971 na podvozku s rozvorem 3,3 m. Stejně jako limuzína ZIL‑114 byl určen jen nejvyšším stranickým a vládním představitelům zemí východního bloku a dodávku každého z těchto automobilů osobně odsouhlasil kremelský šéf Leonid Iljič Brežněv. Pro vojenské přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě bylo v polovině sedmdesátých let zhotoveno několik dvoudveřových kabrioletů ZIL‑117 V.
Od roku 1985, za vlády Michaila Gorbačova, se vyráběly vozy ZIL s modernizovanou karoserií a osmiválcem 7680 cm3 o výkonu 315 k (232 kW) v kombinaci s třístupňovou samočinnou převodovkou. Jejich sláva však pohasla koncem osmdesátých let spolu s pádem komunismu.
Zdroj: Automobil 06/08
- carlos
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 577
- Dátum registrácie: 14 Okt 2004, 17:35
- Tatry, ktoré vlastním: nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Videl som dva na predaj v Sofii. Kdo by mal záujem je to hned prvý autobazár od letiska ,ak pojdete z terminálu 1 ,cca 2 km za hotelom Best Western po pravej strane
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Kolik staly?
- carlos
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 577
- Dátum registrácie: 14 Okt 2004, 17:35
- Tatry, ktoré vlastním: nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
jeden stál 8tis. leva druhý 8,5tis. ,ale jednať sa dalo ,našiel som ten bazar na Google Eath ,ale nemožem dať link, nebere to priponu kmz.Pozri 42st.40min.19" a 23st23min.39"
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Kolik to je na slovenske?
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
tak tedy 8000 sk? A cem mluvime, ze je vlastne na prodej?
- carlos
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 577
- Dátum registrácie: 14 Okt 2004, 17:35
- Tatry, ktoré vlastním: nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
skk cca 120tis
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
V jakem to bylo stavu?
- carlos
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 577
- Dátum registrácie: 14 Okt 2004, 17:35
- Tatry, ktoré vlastním: nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
že vraj pojazdne/zastavil som sa tam taxikom cestou z letiska na 2 min,nemal som vela času / inak vizualne ok,ani najmenší náznak hrdze,aj interier v 90% stave
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
To se mi nechce verit. Zitra letim do Bulharska.
-
- Správca diskusného systému
- Príspevky: 4117
- Dátum registrácie: 09 Feb 2004, 18:51
- Bydlisko: Bratislava
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Helou, len to doplnim.
Auta maju 3, vsetky po eighty thousand (nie eight) leva.
Fotky jedneho su tu. Dalsie pridam niekedy neskor, bohuzial teraz nestiham.
Auta maju 3, vsetky po eighty thousand (nie eight) leva.
Fotky jedneho su tu. Dalsie pridam niekedy neskor, bohuzial teraz nestiham.
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Pekny ZIL je ta ČAJKA....
- Roman Maďar
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 2189
- Dátum registrácie: 20 Feb 2005, 22:21
- Tatry, ktoré vlastním: Nemám Tatru/nechcem uviesť, akú Tatru mám
- Bydlisko: Bernolákovo
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
zdá sa , že si mal pravdumiloš napísal:Pekny ZIL je ta ČAJKA....
- francomk
- Pravidelný diskutujúci
- Príspevky: 277
- Dátum registrácie: 25 Mar 2008, 18:55
- Bydlisko: Trnava
- Kontaktovať užívateľa:
Re: Nadpozemsky voz Zil 41041 ;)
Fešák jak repa!
Carlos: Pekny avatar
Carlos: Pekny avatar
Kto je prítomný
Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 37 neregistrovaných