"Ozivovanie" bateriek

[etienne]

Ahojte,

mam v pivnici 2x nove akumy 6V - suche, nenaplnene. Rad by som ich ozvil. Nakolko som to este nikdy nerobil, chcel by som sa opytat na postup - pomer kyseliny a destilovanej vody a postup nabijania...

Dakujem

[ondrej]

kyselinu sírovú akumulátorovú - už správne nariedenú - kúpiš v drogérii,
opatrne naleješ tak, aby boli články plné a necháš stáť asi 1,5 hod. (nie viac, nie menej), aby mal elektrolyt čas vsiaknuť do hĺbky dosiek článkov. V tomto procese sa akumulátory hrejú a dochádza ku znižovaniu hustoty elektrolytu. Ak by sa hriali viac, je dobre akumulátory chladiť, napr. ponoriť do studenej vody. Potom sa nabíja, pričom sa aj zároveň formujú dosky, preto by sa nemal používať veľký prúd, ale radšej menší a dlhšie. Pre každý typ akumulátora sú nabíjacie prúdy predpísané, pre prvé nabíjanie je dobré zvoliť spodnú hranicu. Nabíjame až do dosiahnutia znakov úplného nabitia.

[etienne]

Dakujem.

[Honzík]

To je pěkně napsaná odpověď,ale znaku plného nabití nedosáhneš s obyč nabíječkou (marketovou)a ještě k tomu se potřebuje aspoň orientačně měřič hustoty a voltmetr. Chtěl bych ještě připomenout že výrobci autobaterií nějak zapomínají že pravidelné (občasné před sezonou)nabití do znaku úplného nabití baterii prospívá a prodlužuje životnost.Proč by?

[Michal B.]

Přesně tak Honzíku.
K uvedenému bych ještě doplnil, že pro účinnější naformátování je dobré akumulátor několikrát zcela vybít a nabít. Zvolíme-li vybíjecí proud velikosti dvacetiny jmenovité kapacity a změří-li čas – dobu vybíjení k dosažení 1,75 V na článek, můžeme tak i snadno vypočítat skutečnou kapacitu. Pokud proces vybití a nabití několikrát zopakujeme, můžeme se na zvětšování kapacity přesvědčit o účinnějším naformátování. Tento postup lze doporučit i jako regeneraci pro „rozchozené“ akumulátory pro zmenšení ztráty kapacity přirozeným stárnutím. Podmínkou tohoto postupu je, že při vybijení na 1,75 V / článek je nutné tuto hranici časově hlídat (kolem tohoto napětí vybíjecí charakteristika prudce (zejména u nových aku) klesá a není vhodné aku více vybíjet, ale naopak se po dosažení tohoto stavu má přejít hned v nabíjení a omezit tím stav vybití na nezbytně krátkou dobu. Druhou podmínkou je zajistit skutečně plné nabití, které ze zcela vybitého stavu se nedá dost dobře dosáhnout nabíječkami pro 12V akumulátory s omezením napětí na cca 14,2 V (dnes často prodávané jednoduché nabíječky, vhodné spíše k dobíjení aku ve vozidle s cílem minimalizovat pěnění) . K plnému nabití je nutné společně s ostatními znaky nabití dosáhnout 2,6 až 2,7 V na článek. Je to napětí již poměrně drastické (aku již nešumí, ale „bouří“ a ne všechny literatury se na této výši shodnou, domnívám se proto, že podle mých zkušeností by mělo stačit 2,5 až 2,6 V na článek.

[etienne]

Honzik: Mam na to nabijacku, ktora ju nabit vie.

Nerozumiem vsak, preco by to nejaka "standardna" nabijacka nemala dokazat. Ak ma regulaciu a nieje to doslova "hlupa" nabijacka on/off...

[Michal B.]

No a ještě bych dodal, že po naformátování několikerým vybitím a nabitím je dobré znovu změřit hustotu a mám-li akumulátor SKUTEČNĚ plně nabit, hustotu v případě odchylky zkorigovat na správných 1,285 kg/dm. S výjimkou, kdy se mi akumulátor vylije, je to jediný případ, kdy může připadat v úvahu i dolití koncentrované kyseliny. Po „seřízení“ hustoty se dolévá již vždy jen destil. voda. Ale i v případě po naformátování je častěji nutné ředit, takže si vystačíme s vodou. To vše, co jsem napsal, je dobré pro zajištění co nejlepších služeb a životnosti akumulátoru. Pokud někdo nechce být puntičkář nebo nemá možnosti uvedené zajistit, neděje se nic víc, než že nevyužije schopnosti akumulátoru naplno.

[Honzík]

To etienne: Jak jsi si určitě všiml tak jsem napsal (marketovka)to prostě neumí ta má nastaveno výstupní napětí na nějakých max 14,2 v a setkal jsem se s nabíječkou Alpina 12V 6A a ta měla výstupní napětí 13V při zátěži 150mA a tím nabíjet baterii jaksi o kapacitě 70Ah no moc dobře nepujde.(Vím že jsou na 6V)To chci říct i k nabíječkám co jsou na 6V.

To Michal:U novějších konstrukcí baterii se přikláním max 2,6V na článek.A souhlasím s tvým popisem.

V některých návodech k akumulátorům teď píší,že je povolená mez max.napětí pro dobíjení v automobilech až 14,8V tak jako mám já u své T603 oproti používanému max.14,5V.To bylo pro mne zajímavé zjištění,

[Michal B.]

Honzik: Mam na to nabijacku, ktora ju nabit vie.

Nerozumiem vsak, preco by to nejaka "standardna" nabijacka nemala dokazat. Ak ma regulaciu a nieje to doslova "hlupa" nabijacka on/off...

To, že má regulaci a není "hloupá" ještě neznamená, že je vhodná ke všemu. Jde o to, k čemu je ta "chytrá" nabíječka určena. Podle potřeby mohu mít odlišné požadavky. Nabíjím-li aku ve vozidle, nechci-li příliš plynovat, nemám-li aku vybitý a potřebuji jen dobít nebo udržovat, hodí se mi napětí podobné napětí vlastního dobíjení alternátorem. Potřebuji-li aku plně nabít z vybitého stavu, je dobré větší napětí a akumulátor raději z vozidla vyjmout.

[Michal B.]

Skutečně chytrá nabíječka je ta, která zvládá nastavení více režimů.

[ziza]

...je dobré znovu změřit hustotu a mám-li akumulátor SKUTEČNĚ plně nabit, hustotu v případě odchylky zkorigovat na správných 1,285 kg/dm. .... Po „seřízení“ hustoty ....

Jen tak na okraj: Stanovit hustotu kyseliny sírové v akumulátoru na tři desetinná místa (obecně hustotu čehokoliv) je dost obtížný laboratorní problém a minimálně je k tomu zapotřebí buď dlouhý, individuálně kalibrovaný hustoměr nebo Mohr-Westphalovy vážky, ultratermostat příp. korekční tabulky teplot pro daný hustoměr a roztok - které ovšem nikdo nemá a ve všech případech přesný laboratorní teploměr. Hustota roztoků kyseliny sírové o obsahu kolem 33% se s teplotou hodně mění a objem plováku hustoměru s teplotou také.

Tedy rozhodně se hustota nedá stanovit tou "násoskou", která se dá koupit u každé pumpy za pětpětek. Varuji důrazně před činěním závěrů o hustotě elektrolytu v akecu z "měření" podobnými bázmeky a jen na základě toho co ukazují, ukvapeně korigovat hustotu elektrolytu. Ne, že by se i ta nácucka v pricipu nedala zkalibrovat, ale k tomu asi má málokterý z velevážených stryců zde chuť a prostředky.
Seriosně se hustota stanovuje výhradně pyknometricky.

Resumé - buď svěřit stanovení hustoty důvěryhodné laboratoři nebo ji nechat tiše "plavat".

[D.A.]

Proč ten smutek? V mých akumulátorech tiše plave hustota celý život a nijak jim to nevadí... Nejstarším funkčním kouskům už příliš neschází do krásných 10 let služby. (pozn.: Nejsou to akumy, nejsou 6V a převážně nepracují ve vozech Tatra.)

[Michal B.]

Je zajímavé, jak uvedení hodnoty (čehokoliv) na desetinná místa svádí k dojmu na požadavek větší přesnosti. Nikoliv. Jedná se pouze o teoretickou jmenovitou hodnotu bez určení tolerančního pole. Povolené toleranční pole pak musí být stanoveno podle funkce, k čemu je daná věc určena. Je to jak s předepsanými rozměry na výkrese. Uvedu příklad.

a) Mám součást s okótovanou délkou 500
nebo
b) Mám součást s okótovanou délkou 500,3

Obě součásti mají netolerované rozměry podle v razítku výkresu uvedené normy ISO 2768-v

Která součást musí být vyrobena přesněji ?

Na dílně je často slyšet: Ale my to v té přesnosti 500,3 nevyrobíme.
Proč by nevyrobili ? V obou případech je totiž toleranční pole dle uvedené normy zcela stejné a to ±4.

Desetinné místo jen říká, kam je toleranční pole posunuté a ne jaká je požadovaná přesnost. Tak je tomu i u uvedené hustoty, kdy podle pětky na konci si můžeme říci, že hustota 1,29 je blíže k jmenovité hodnotě než 1,27.

Pochopitelně vedle požadovaného tolerančního pole máme také nepřesnost měření, s kterou nutno počítat. Proto uvedu-li, že jsem naměřil (neocejchovaným hustoměrem prodávaným v autopotřebách) hustotu 1,285, dopouštím se chyby, neboť jeho přesnost neodpovídá uvedenému řádu. Je to totéž, jako bych vykřikoval, že jsem naměřil rozměr 500,3 svinovacím metrem. To je samozřejmě hloupost. Ale mohu korektně zkontrolovat svinovacím metrem rozměr 500,3 ( s tolerancí dle ISO 2768-v ), neboť na toleranci ±4 svou přesností stačí.

Ale abychom se vrátili k „seřízení“ hustoty elektrolytu a k tomu, jestli ji nechat po naformátování náhodě nebo ne, bylo by dobré znát toleranční pole – rozmezí hustot.

Např. v knize Autoelektrika a autoelektonika od autorů Šťastný a Remek je uvedeno. Cituji: „ V našich klimatických podmínkách se předepisuje měrná hustota 1,26 až 1,285 g/ccm, pro tropy 1,23 g/ccm. Největší vodivost má elektrolyt při hustotě 1,2 až 1,22 g/ccm. Použije-li se elektrolyt větší hustoty, je svorkové napětí i kapacita akumulátoru větší, avšak při překročení horní meze 1,285 g/ccm je nebezpečí napadání desek kyselinou.“
Dnes je problém, že různé informační prameny se někdy liší a je těžké hledat skutečně správnou odpověď. Za předpokladu, že zmíněné rozmezí je správné, byla by jmenovitá hustota 1,285 s tolerancí +0 a -0,025. Spodní mez se mi ale jeví jako příliš nízká.
Pokud se mohu podělit se svými zkušenostmi ze „seřizování“ hustoty po naformátování, postupoval jsem následovně: Před nalitím kyseliny sírové zakoupené v drogerii jsem nejdříve změřil její hustotu a to dvěma odlišnými hustoměry. Cílem bylo jak ověření kyseliny, tak hlavně přesnosti měření danými hustoměry. Je velice nepravděpodobné, že by chyba namíchání kyseliny od výrobce a chyby obou hustoměrů byly stejným směrem ve všech případech. Kdyby se údaj hustoty na obalu kyseliny, na 1. hustoměru a na 2. hustoměru významně lišily, bylo by již obtížnější dělat závěry. V mém případě se však všechny tři údaje přibližně shodovaly, mohl jsem proto hustoměrům pro daný účel „věřit“. Naměřená hustota byla cca 1,28. Po naplnění akumulátoru a první serii naformátování jsem stejným hustoměrem naměřil něco mezi 1,29 až 1,3. Proto jsem kyselinu částečně odčerpal a dolil destilovanou vodu pro doředění. Následně jsem provedl druhou sérii nabití a vybití pro naformátování a hustota se nadále postupně zvedala až na opět 1,29 až 1,3. Zředění jsem stejným způsobem opakoval a po znovu několika vybití a nabití opět přeměřil hustotu. Hustota se již ustálila na 1,28 až 1,29. Z uvedených zkušeností si troufám říct, že tímto postupem lze dosáhnout smysluplného „seřízení“ hustoty, aniž bychom potřebovali speciální měřící prostředky.
Na závěr připomínám, jak jsem již uvedl dříve: Pokud někdo nechce být puntičkář, nemá možnosti nebo chuť naformátování zajistit, neděje se nic víc, než že nevyužije schopnosti akumulátoru naplno.

[Zdicho]

Pokud se nevyužije schopností akumulátorů naplno není až tak hrozné. Chápu tím, že nebudu mít startovací proud 300A, ale třeba jen 280A. Pokud je tím ovšem myšleno i zkrácení životnosti, tak to by mě už asi vadilo.

Já mám zase jiný problém. Po cestě z Lešan odešel kolega regulátor do důchodu. Takže napětí z altu bylo cca 18V a stalo se, že se uvařila baterie a vyvařila podstatná část vody. Odvar byl doprovázený sírovo-vajcovo-prdovým smradem a ke konci cesty i štípáním očí;) Tzn., že se vyvařila i nějaká kyselina.

Je tedy správným postupem?:
1. dolít destilovanou vodu
2. nabít na plnou kapacitu 2,6-2,7V/článek.
3. změřit hustotu elektrolytu
4. případně doředit kyselinou nebo destilkou (spíše kyselinou) hustotu na cca 1,28 g/cm3?

Zajímá mne, co se mohlo teoreticky stát s deskami aku? Při jízdě stoupala koncentrace kyseliny, mohla tedy nějak drasticky poškodit desky? Co mohu od takového aku v budoucnu očekávat? Byl asi 2 roky starý, zn. Global. Mám jej zkusit párkrát naformátovat?

[ondrej]

Zdicho - postup si napísal správny, doliať destilkou, nechať chvíľku nabíjať minimálnym možným prúdom, najlepšie konzervačným (tým môžeš aj dlhšie) prúdom (nabitá by mala byť), zmerať hustotu a prípadne doplniť kyselinu (ak sa nevyliala. podľa mňa nebude treba doplňovať kyselinu!!)
dosky sa mohli poškodiť prebíjaním za zvýšenej teploty, čo by bolo poškodenie nevratné, môže byť sprevádzané čiastočným uvoľnením aktívnej hmoty z mriežok, prípadne ich deformáciou - s tým už nespravíš nič. Doliať ale čím skôr, aby nad hladinu netrčali dosky, lebo tým by sa ich horná časť mohla úplne znehodnotiť.
Po takomto (včasnom) ošetrení a správnom nastavení dobýjacej sústavy ale nepovažujem za veľmi pravdepodobné nejaké výrazné poškodenie akumulátorov..

[Roman Maďar]

Prebíjanie môže velmi výrazne poškodiť akumulátor, záleží na tom, v akej kondícii daný akumulátor bol pred prebíjaním a ako dlho bol prebíjaný. V danej situácii, by som , kedže nebola možná oprava na mieste, zapol všetky možné spotrebiče, aby som znížil napätie v okruhu

[Zdicho]

Dnes jsem donabíjel. Po odpojení bylo na baterce 14,4V, po několika hodinách kleslo napětí na 13,3V. Hustota elektrolytu cca 1,27-1,29 g/cm3. Záleželo na tom, kolik v něm bylo bublin;)

Ráno na to mrknu znovu, ale myslím, že bude baterka ok.

[Zdicho]

Jinak myslím, že ten stav trval už delší dobu. Často se mi při jízdě stávalo, že jsem měl takový kašlavý, dráždivý pocit. Na kobercích se mi drolil molitan, připisoval jsem to jeho poletování a vdechování;) Už vím, že zakopaný pes byl jinde;)

[Michal B.]

Souhlasím s Ondřejem a Romanem, mám stejný názor.

[ziza]

Takže kromě hustoty bez udané teploty, zato "tolerančním polem" (ufff ) a máme teď ještě hustotu s bublinama a bez? Dobrý!

Zdicho, kyselina sírová se ti nijak moc vyvařit nemohla. Jen trošku se ti jí rozložilo na oxid siřičitý - to je to lucifersko-sírové štiplání a na trochu hádvěes co smrdí jako pes. Bacha, ten je dost jedovatý. Ovšem vzhledem k celkovému obsahu H2SO4 v akumulátoru se rozložilo jen zanedbatelné množství.

Ondreji, tvůj příspěvek je jak léčivý peruánský balsám a Zdichovi dušička po něm jistě pookřála, ale já tvůj optimismus naprosto nesdílím. V mé historii jsou dvě navlas stejné příhody a oba akecy šly po několika málo týdnech pod kytky. Ty desky a isolátory koncentrovaná kyselina prostě zničí.
Romane, noo... nevim nevim, Zdicho jistě dodržuje předpisy a svítil... nechce se mi to teď počítat. Já bych teda na cestě spíš ten altec odpojil, jel jen na akec. Dokud by to "jiskřilo", což funguje dost dlouho. Kdysi jsem takhle přijel s MB1100 z rumunských hor v pohodě až domu.