Cena 613tiek ???

[ondrej]

Na mňa to robí dojem diletantskej "renovácie" so snahou o rýchle a neférové obohatenie sa na úkor oklamaného kupujúceho. Tomu Speciálu veľa chýba. Ak však niekto také auto hľadá, vie, ako má vyzerať. Toto sa preto hodí iba ako základ pre poriadnu renováciu (aj ten lak a karoséria nepôsobia veľmi dôveryhodne) a tomu musí zodpovedať aj cena.

[peter.]

Ten trojkospecial sa predáva už viac ako rok.Pred rokom bola cena
140 000.-sk

[etienne]

Ale povedz mi, aky to je majitel, ktory predava auto ako Special a nespomenie, ze vacsina veci je z trojky.

Takisto je uplne mile ako sa z toho moze vykrutit - v inzerate pise len "CO SU TO SPECIALY" nie, ze TENTO ma ten minibar a klimatizaciu atd... Ale nadhernesa da zahranicny clovek OKLAMAT...

Tych 600 euro co tam momentalne je je uz podla mna aj privela, akurat pre niekoho ako Ondro hovoril, kto sa chce na rok zavriet v garzi a urobit z toho special, sa to moze zdat zaujimave. Samozrejme - ak ma napriklad specialovu palubovku, longove listy na zadne dvere, specialove zadne sedadla

[ladis]

Zajímavé je, že prodávající má 100% Positive Feedback. Jsem zvědav jak mu to pohne se skóre, jestli cena dosáhne Reserve... Třeba je to mířené na klientelu, která kolem českých silnic skupuje staré mlátičky. Stačí když to vypadá staře a zajímavě... A co myslíte, udělila by česká testační komise veteránské papíry podobně zbastlenému zahraničnímu vozu?

[etienne]

Tak zase na druhej strane viem o aute v zahranici - T613-3, ktorej atestacna komisia uznala ze ide o T613-1 Ale myslim si ze ziadna "ozajstna" komisia to neuzna ved to neni NIC ani trojka, ani special, ani stvorka... je to T613-3 Long. A ta nikdy neexistovala.

Skorej by ma zaujimalo, ci ta cena pojde hore, lebo podla mna ak by zostala do 1000 Eur, dotycny ju ani nepreda... Ma dost velke oci za 140

[ondrej]

Je to Speciál, ale orabovaný,
kedysi k nemu bolo aj torzo pôvodného motora...

[michal olejko]

jak tak seleduju ty ceny těch 613tek, tak musím říct ,ačkoliv se to mnoha lidem líbit nebude, že ten vergl je defakto neprodejný.... Co natrhu jde tak sou 4ky v nález. stavech v cen. relaci cca 45tiKč a sem tam, když se zadaří ne moc shnilá chromka za podobné peníze. Ale jinak pánové všici si myslíme jak v tom máme dobře investováno,ale bohužel neprodejné auta....at se to libí či nelíbí...

[michal heky]

No já rozhodně nikdy nebral T613 jako ,,investici", přijde mi to skoro až komický

Na druhou stranu mi uniká, proč kladete všichni rovnítko mezi "originální" a "historicky cenné".

Jistě, originální jednička je pěkná věc, zejména je-li z původního laku a interieru cítit ,,duch doby", tzn. nemám na mysli znovu postavené, přestříkané, přečalouněné a přechromované kusy.

A o co méně je historicky cenná např. moje trojka, původem jednička? Vždyť to auto, vyrobené v roce 1977 tak barvitě odráží tehdejší duch doby, kdy byly nejrůznější tovární rekonstrukce a výměny motorů a karoserií nutností a kdy to bylo běžné.

Pokud by se zahodily všechny bastly, tak by vznikl dojem, že tatry vypadaly vlastně úplně jinak, než tomu bylo ve skutečnosti

[Luboš]

Já také nemám zrovna typický přístup investora, všechny své tatry si chci nechat navždy, ale výhodně investovat do tohoto vozu je jistě možné. Je potřeba si ale uvědomit, že jakékoliv zásahy proti originalitě, všechny viditelně nepůvodní a neoriginální součásti, nepůvodní použité materiály, neodborné opravy s trvalými následky, nepůvodní povrchové úpravy, a různé přestavby a "vylepšení", chátrání a neúdržba vždy a bez vyjímky citelně snižují jak tržní cenu, tak ještě mnohem více historickou hodnotu vozidla.

O pěkné tatry je zájem a není problém je prodat za solidní ceny, vzpomeňme třeba tu bývalou Mufovu a ještě dříve Etiennovu jedničku ´78 a takových případů je více.

Bastl nikdy nebude mít ani zdaleka hodnotu původních vozů, pokud se nějaké zachovají a v případě T613 tomu jistě tak bude. Ducha dnešní doby mohou klidně tak odrážet schnilé otuněné stopětky na plyn, ale cenné nebudou nikdy...

[michal olejko]

hoši,beru, ale pár poznámek... Věřte nebo ne,,ale každého přejde srdceryvná prohlášení s věkem, že si nechá 5 a více kusů tater. 90% lidí na to nemá peníze a zázemí. Většina jich je svobodnejch...voni přijdou jiný problémi a budou potřeba prachy a pak člověk zjistí že je rád, že se dostane čumět aspoň na sraz Je pravda, že pár lidem se podařilo udělat dobrý obchod, beru. Ale většina lidí co opravdu na to mají a chtěla tyto vozy je už má. A to větší spektru sběratelské veřejnosti by chtělo ,ale nená financ. Vemte si to příkladně: shlídnu se v MiL, řéknu si chcuk. Když su v oboru vím kam proň jít,(ale většinou už je to taky za peníze) a když ne tak sháním a narazím na vůdčí prodejce, ti vidí nováčka a hned mne vrazí první krám koupím a za toho MiL vyrvu když levně za polohajzl vyjetej 120-150tis./Kč Začnu se trápit co stí nakoupím drahý díly pošontám něco sám a furt to nebude ono... Donde mne trpělivost a udělám na tom generálku a co za díly vyrvu ranec a zjistím že ,když sakra levně tak 200 sem do toho vrazil ,když normálně tak přes 300, a si to spočítejte.... A co jezdím dobrý chcu tatru pak se něco stne jsou v životě jiný priority než auto. Ve finále zjištění, že to prodám opravený skoro za to zaco sem opořídil ten vrak před opravou.... Jasně děláme to zlásky k tomu krámu , ale tady sem to chtěl říct jak je to reálně....

[Karel]

Tak tady dávám Michalovi plně za pravdu. Já jsem chtěl původně jen jednu pěknou zachovalou T-57A na běžné jěždění. Vzhledem k tomu že se z nich už stávaly veteráni a ceny šly nahoru, koupil jsem první na kterou jsem natrefil. Nebyla špatná, ale brzy jsem objevil další a lepší a pak ještě jednu, po prvním majiteli v naprosto původním stavu a tak jsem neodolal a koupil je. Než jsem šel na vojnu měl jsem tedy už 3x T-57A. Na vojně jsem se potkal s jedním klukem co taky sbíral veterány a když mi vyprávěl jak musel prodat Š-Popular - Monte Carlo, tvrdil jsem mu že já žádný ze svých vozů nikdy neprodám. Po vojně jsem rozšířil svoji flotilu na 6 vozů, z nichž většina byla kompletní a pojízdná. Pak se ale vysypaly ojniční ložiska na jednom voze, na druhém popraskaly ventilová sedla, u dalšího odešlo dynamo, atd..... Z počátku jsem to řešil z peněz co jsem vydělal, ale brzy to začalo být neúnosné. Pochopil jsem že jako normální pracující nemám šanci udržet tolik vozů v chodu. Navíc jsem se oženil, pořídil rodinu a peníze byly třeba jinde. Přidaly se problémy s garážováním a já některé vozy musel nechat stát venku a než bych je nechal schnít venku tak jsem je raději prodal. Postupně můj vozový park klesl na 2 vozy. Některé jsem prodal, některé rozebral na ND. Dnes mám problém i s těmi dvěma vozy. ND jsou drahé a provoz vozu také. Dost často se rozhoduji jestli si nenechám jen jeden vůz. Je to smutné, ale je to tak. Pokud nejste milionáři poznáte to časem také.

[Pedro]

Plně bych souhlasil s Karlem! V dobách "největší slávy" jsem měl osm aut, tři motorky a tři vleky. Měl jsem je celkem i kde mít, ale zjistil jsem, že je nemám proč mít. Na každém i sebelepším byla nějaká práce a mohl jsem si vybrat, buď budu na všech dělat jako magor, ale stejně nebudou dokonalé a víceméně nebudumít čas jezdit nebo některé pošlu do světa a na ostatní mi zbude víc času, prostředků a ještě si s nimi budu mít čas i užívat. Dvěma autama stejně na sraz nepojedeš
Tenhle trend je vidět hlavně u velkých aut - málokdo je chce, protože s nimi není kam jezdit a jen zabírají spostu prostoru

[michal olejko]

přeně a doslovně.... tak že pokud člověk není excentrický milionář, který má muzeum a servis co mu vše dělá tak je to holá kravina a zakládání si na pozdější problém"kam s ním?" ja se dal na moto , mám 2 nejvzácnější povalečné čssr moto a mám klid, ted pasu po té předválečné a místa to zabere jak 1,5 kapoty od 613 a když náhodou se něco stane tak je to prodatelný do 1 dne a okamžitě...

[Luboš]

Jen pro zajímavost, které naše poválečné motocykly jsou ty nejvzácnější? Tipuju správně jeden z nich na šoupátkovou čtyřválcovou třistapadesátku?

[ondrej]

Michal, Karel - to sú životné skúsenosti, ktorými prejde asi každý. V ich kontexte vyznieva trocha naivne Lubošove tvrdenie "..své tatry si chci nechat navždy..." - a s tým som sa stretol u viacerých... Aj oni časom pochopia a spomenú si, keď budú niektorú z nich predávať, alebo šrotovať, život a priority nepustia...
Mám v živej pamäti, ako ma kedysi pobúrilo tvrdenie jedného môjho kamaráta, že kto má viacej veteránov, dostane sa do situácie, kedy už na nich nebude stíhať ani dofúkavať pneumatiky. Potom, keď som to zažil, som mu dal za pravdu...
So mnou to bolo podobne, ako to popísal Karel a aj teraz stále riešim dilemu, ktoré autá si ponechať a ktoré dať preč. Veru, nie je to niekedy ľahké.
A často všetci zabúdame na to, že autá máme len prepožičané na určitú dobu a po nás ich - či sa nám to páči, alebo nie - preberie niekto iný.
Zo záujmu som sa pozrel, ako to riešil ten môj horecitovaný kamarát (s tým tvrdním o pneumatikách), ktorý bol v myslení už vtedy o hodne rokov predo mnou v predstihu. Niečo predal a tie stroje, ktoré si nechal, zveril do opatery známym, ktorí majú jeho dôveru , ktorí sú mladší a sú ochotní a môžu na tých strojoch pracovať. Tí tieto stroje udržiavajú (na náklady majiteľa) a odmenou za to nimi disponujú. Majiteľ si ich od nich iba občas "požičia". A svoje najobľúbenejšie stroje pomaly chystá k bezodplatnému prepisu do ich vlastníctva. Musím sa priznať, že túto filozofiu som ešte celkom nestrávil - ako predtým tie pneumatiky - ale že niečo na nej je. Aspoň sa takto zabezpečí existencia týchto strojov v zodpovedajúcom stave aj do budúcnosti.
A ako to rieši väčšina zberateľov? Viackrát som už bol svedkom, že keď sa pominuli, ich rodina nevedela, čo s tým "starým železom" a beda, ak ostalo niečo v rozobranom stave. To už nik nevedel, čo je kde uložené a čo je na ktorý stroj, ak toho bolo náhodou rozobraného viac. Mnoho cenných vecí skončilo nenávratne v šrote! Preto sa aj ja snažím nemať naraz toho rozobraného veľa. Konce takýchto zbierok sú totiž potom smutné. Nie každý má šťastie, že má priameho nasledovníka vo svojich záľubách.

A snáď ešte jedna poznámka - nerobíme to len z lásky k tým autám, ako už niekto predtým uviedol, ale aj z lásky k sebe. Keby nás to nebavilo a nespôsobovalo nám to potešenie a relax - nerobili by sme to!

[ladis]

...a tie stroje, ktoré si nechal, zveril do opatery známym, ktorí majú jeho dôveru, ktorí sú mladší a sú ochotní a môžu na tých strojoch pracovať. Tí tieto stroje udržiavajú (na náklady majiteľa) a odmenou za to nimi disponujú. Majiteľ si ich od nich iba občas "požičia"...

No toto!! Ondreji, pozdravuj kamaráda. Takhle bych to chtěl udělat a tajně doufám, že se mi to jednou podaří. Ale stále nic, lidé, kteří by s těmi stroji rádi disponovali nedokážou provést ani základní údržbu a ti co ji zvládají zase mají svoje hračky. Jak se takový lidé hledají? Já jsem tedy zatím to štěstí neměl.

[*radek*]

Ladisi, smiř se s tím, že takoví lidé pomalu ale jistě vymřou, už není ta "pravá" doba. Obávám se, že horko těžko někoho takového seženeš...... Lidé v dnešní uspěchané konzumní době ztrácejí cit pro techniku, a nejen pro ni, nemají zájem, dnešní produkty, reklamy, a vše okolo je vede ke konzumnímu užívání věcí, ne k jejich opatrování a uchovávání.......systém "použít a recyklovat/vyhodit". A to nemluvím o představách dnešní mládeže....kupříkladu bych hned tak nevěřil, jaký šílený problém je sehnat k vychování autoklempíře, aby naši "dědci" mohli taky do důchodu a předtím svůj um někomu předali - ten "materiál" v učňákách je přímo strašný......

Pravděpodobně Ti nezbude nic jiného, než na sklonku aktivní části života vybudovat muzeum, tam svá vozidla umístit a doufat že bude pár let fungovat....

[ondrej]

O tom umiestnení (odovzdaní) do múzea ako o perspektívnom riešení uvažujem už nejaký ten rok aj ja, zatiaľ ale nemám veľmi dôveru k múzeám , ktoré by prichádzali do úvahy vzhľadom na spôsob ich spravovania...

[ladis]

Jo Radku, on to není problém jen aut, to nakonec stačí jedno. Ale když chce někdo traktor, sklápěčku, míchačku, tak si ji rád půjčí. A když se tomu něco stane, tak už to dohromady nedá. Zas je to na mě. Tak by mě zajímalo, jak se hledají lidé, kteří se dokáží starat o auta. Vzhledem ke stavu věcí si zas někde na fóru rád přečtu, jaký jsem ras, že s těmi auty běžně jezdím, když se tím opotřebovávají a ničí... O muzeu neuvažuji, mám pocit, že je jich dost a takový skvost, který by zasloužil zachovat snad nevlastním žádný...

... Je to ostatně pochopitelné - mytické myšlení často vidí v jakémkoliv tvoření loupež a ve všem jsoucím cosi jako krvácející ránu - lidé, zvířata i věci jsou jaksi na dluh a z chaosu jenom na chvíli povykouknou. -- Stanislav Komárek, Černý domeček.

[čadík]

....kupříkladu bych hned tak nevěřil, jaký šílený problém je sehnat k vychování autoklempíře, aby naši "dědci" mohli taky do důchodu a předtím svůj um někomu předali - ten "materiál" v učňákách je přímo strašný......

Něco podobného psal na začátku minulého století již Karel Čapek... Je to fakt bída, ale když člověk s "čistým srdcem" nemění svá přání či požadavky, časem se vždy někdo "hodící se" objeví. To mě vždy potěší a ani, když dotyčný časem odejde ke konkurenci či se "udělá pro sebe", a tak pokračuje v zužitkování a rozvíjení dosavadních znalostí a dovedností nejsem zklamán. Sice trochu je mi líto, že "vložená investice" se mi přímo "nevrací", nicméně nějakým synergickým efektem z ní obecně mám taky prospěch. Jen, když dotyčný vše zahodí a nenávratně opustí, tak se tím chvíličku trápím.
Možná i z toho plyne ta zkušenost Ondrova kamaráda, že našel mezi obdivovateli svých vozů několik mladých nadšenců, kteří v plynoucím čase utvrdili Ondrova kamaráda svým neutuchajícím zájmem o ony nevyčíslitelné, ale velice relativní hodnoty, o svém přístupu k nim, že ho nakonec nejvíce těší fakt, že má "své" hodnoty komu předat, a ví, že se o ně nástupce bude starat k jeho spokojenosti... K tomu se také chci někdy (mentálně i materiálně) dopracovat...

...nezbude nic jiného, než na sklonku aktivní části života vybudovat muzeum, tam svá vozidla umístit a doufat že bude pár let fungovat....

Jenže i to má svá úskalí: I obdivovaná slavná a obsahem jedinečná Harrachova sbírka (USA) vozidel umístěná v Harrachem založeném a provozovaném muzeu po smrti majitele (konec sedmdesátých let) byla rychle rozprodána k velké radosti jiných sběratelů... Ani pokud člověk založí nadaci, které zajistí dostatečné přijmy pro provoz muzea po jeho odchodu, záleží vždy na tom člověku, který přijde a má se starat s péčí řádného hospodáře...
Takže řešení Ondrova kamaráda se mi zdá po všech stránkách nepřekonatelné: Třeba takové Národní technické muzeum má své provozuschopné lokomotivní exponáty "roztroušeny" mezi nadšenci, které se o ně starají, jen za to, že je mohou ošetřovat, a čas od času uvádět do provozu. A přes jistou skepsi zůstávám optimistou, protože nedaleko vídávám pár děcek, co chodí zadarmo kydat hnůj a hřebelcovat koně, aby se časem mohli trochu povozit... Většina lidí na nákup a hlavně udržování živého koně taky nemá, to s našima Tatřičkama to máme jednodušší...
Když ty děcka u toho vydrží, časem mohou "slíznout smetanu", bude-li hospodář uznalý a velkorysý. Mezi těmito lidmi bude asi nejlépe hledat ony své nástupce, ladisi...
P.S.: To vlastnictví je především břímě: "Čím víc člověk má než potřebuje, tím větší má starosti" G.B.Shaw .