Cena 613tiek ???

[ondrej]

Hm, musím priznať, že ma vaše (ladis, radek, čadík...) príspevky a v nich prezentované postoje trocha prekvapili! Na môj príspevok som skôr očakával kritiku a výsmech (čo je to za blba, že platí opravu a dá autá užívať niekomu inému a dokonca mu ich nakoniec i daruje!!...) a tu som sa stretol s porozumením a sklonmi k podobnému uvažovaniu. Som rád, že ľudí, ktorí sa dokážu na vec dívať takto s nadhľadom je viac...

[MarekK]

Ondrej, Ladis, Radek, Čadík: Hmm, krásne riadky. Musel som si to prečítat 2 krát (čo u mna nie je zvykom).
A práve som si to prečítal aj 3krát.

[Sedo]

Velmi zaujimavy ludomilny pristup. Musim uznat, ze to ma nieco do seba, aj ked uplne na 100% tomu na chut neviem prist. Ale pokial na to nemas lóve, tak si skoncil. No co uz.

[Eda]

Za erární KUKAŇ

třeba i

Švestičky ze zahrádky


ŽE PÁNOVÉ?

[michal olejko]

švestičky a nebo udělat depozit

[Ambiciózní tajemníček]

No, pánové, sice nejsem ještě tak starý, ale ty názory, zde prezentované jako "zralé" mi taky nejsou cizí. Ostatně někteří by si mohli pamatovat moji varietní "talířkovou" teorii, kterou jsem kdysi prezentoval na brněnském webu a která je velmi analogická Ondrejem prezentovanému příměru s dofukováním kol.

Existuje ještě pár aut, které bych si rád koupil (mimochodem T613 mezi nima není už žádná, úplně mi stačí jedna, ale nikdy se nemá říkat nikdy, že) a při úvahách na toto téma jsem taky, nezávisle na Ondrejovi a jeho kamarádovi, dospěl k názoru, že by nebylo od věci, kdybych na to nebyl sám, tj. měl poblíž nějakého kamaráda/kamarády, na kterého bych se mohl spolehnout a auto mu nechal k užívání pro jeho radost. Protože mít sám víc jak 2-3 auta, to je na mne už dost. Aktivit a zálib je mnoho, stejně většinu roku některá stojí a to je škoda. Neprospívá jim to, člověk se nemůže věnovat údržbě a opravám jak by chtěl... Pro mne, jako pro člověka, který má ke svým věcem vztah a snad jakousi svědomitost a zodpovědnost je to někdy traumatizující.

Sice jsem ještě nedospěl k myšlence na bezúplatný převod tomuto člověku (taky ho zatím neznám), ale dovedu si představit, že po mnoha letech, kdy budu vidět, že tomu autu je u něj dobře, že z něj má radost, že je to dobrý člověk a kamarád a něco pro mne udělal a že já už si toho auta asi stejně tolik neužiju, můžu k takovému rozhodnutí dospět.

[michal olejko]

hoší a já vám to řeknu úplně jinak... je to totálně na nic mít své věci roztrkány po cizích lide,byť kamrádech. Člověk neví co kdy příjde a akorát z toho je ostuda, nezapomeňte na lidský faktor,to sou socialistické utopie. Prostě nemám na to to táhnou, tak to bohapustě prodám, a jak říká muj semitský kamarád a po piči front. Prodám to třeba někoho koho znám a už s tím nemám žádné starosti...

[čadík]

... nezapomeňte na lidský faktor,to sou socialistické utopie. Prostě nemám na to to táhnou, tak to bohapustě prodám...

Jednoduché řešení, ale trochu jinde...
V historii můžeme najít mnoho příkladů, kdy movitý atd. dejme tomu sběratel (průmyslník, umělecký kovář a kdokoliv jiný) nemá komu ze svého nejbližšího okolí či přízně předat svou "vášeň", znalosti a dovednosti. Třeba zrovna pro ten nespolehlivý lidský faktor. U těch nejbližších to zamrzí nejvíc. A proto (nebo přesto) tito lidé jsou ochotní tyto "hodnoty" přenechat komukoliv, kdo projevuje obdobný zájem, jen aby přetrvaly. Na druhé straně bylo vždy mnoho "chuďasů", bohatých jen ve své lásce, nadšení a snaze v uplatnění. A při sebemenším "daru s hůry" dokázali s mála udělat mnoho. Přiznejme si, že většina lidí dělá spíše z mnoha málo...
Tito "chudí" lidé objektivně jednoduše nekoupí. Nemají na to. Často je to však kompenzováno jinak a někdy i vyjímečnou schopnosti o tyto věci pečovat a ochraňovat je. Myslím si, že matka příroda je moudrá. Jen člověk ve své malosti to často nechápe.
Jeden z mých učitelů vždy tvrdil, že nejtěžší je vychovávat lidi a vzduzovat zájem o všeobecné i individuální hodnoty. Neumím-li to sám, jak se mám pak snažit u ostatních...
Hlávkova nadace, systém výchovy u Bati a dalo by se pokračovat. Dnešní terminologií profesionální řešení. V těchto souvislostech mě vždy napadají slova J.A.Bati ze třicátých let min.století (volná citace myšlenky): Jestli jsme na něco skutečně hrdí, tak je to naše baťovská mládež. Ne naše velké továrny, sídliště moderních obydlí, fungující služby. Když o toto všechno budeme připraveni, tak naše mládež přijde a postaví vše znovu. A lepší...

Že by to byla jen socialistická utopie?

[michal olejko]

o Baťovi mi nic nevykládej mládí sem trávil v Gottvaldově tak to znám jak své boty tak, když neprodám, tak to daruji a ne si s někým něco nap ůl pujčovat a dávat, prostě se toho zbavím....

[ladis]

...je to totálně na nic mít své věci roztrkány po cizích lide,byť kamrádech. Člověk neví co kdy příjde a akorát z toho je ostuda, nezapomeňte na lidský faktor,to sou socialistické utopie...

O tom žádná, tohle řešení předpokládá mít takového kamaráda, u kterého by mě více mrzelo, že jsem ztratil jeho, než nějakou hromadu železa.

[Ambiciózní tajemníček]

Ale samozřejmě, s lidma je to těžké. Však taky vhodného člověka zatím neznám. Michal má pravdu v tom, že s někým něco sdílet je vždycky problém a na ostudu a kamarádství to může rozvrátit velmi rychle. Ten model podle Ondrejova kamaráda proto není tak snadné aplikovat v praxi.

[ondrej]

aby sa nemuselo stále písať "Ondrejov kamarád", ale aby tu dostal vlastnú tvár, tak sa volá Jiří....

[TatraplanuZdar]

Ten model podle Ondrejova kamaráda proto není tak snadné aplikovat v praxi.

No, ja si to viem osobne predstaviť len u značne atraktívnej kamarátky a ešte aj to len v mojich mladších rokoch - dnes si myslím že by to zvladli tak Sharon Stone alebo Marilyn Monroe...
Viem čo hovorím, podnikal som viackrát s veľmi dobrými kamarátmi.

[Ambiciózní tajemníček]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

[čadík]

Ale samozřejmě, s lidma je to těžké. Však taky vhodného člověka zatím neznám. Michal má pravdu v tom, že s někým něco sdílet je vždycky problém a na ostudu a kamarádství to může rozvrátit velmi rychle. Ten model podle Ondrejova kamaráda proto není tak snadné aplikovat v praxi.

S tím dobrým kamarádem je potřeba být hoooóóódně opatrný.
V případě systému ala Jiří (tedy Ondrejova kamaráda) se nemá stavět na kamarádství, stejně jako v podnikání (jistý klasik tvrdí že - volně reprodukováno: kamarádství je jen název pro ochranu oboustraně výhodných služeb) . Můžu se domnívat, že je to můj nejlepší kamarád, ale dle ostatních je to třeba k***a. Pak ty konce i pro mne...
Je třeba stavět na čemsi jiném a i Ondrej nepsal o svěření kamarádovi, ale že "zveril do opatery známym, ktorí majú jeho dôveru". A dovolím si tvrdit, že zpočátku je nemusí ani osobně znát a přesto k nim chová důvěru (na základě osobního či zprostředkovaného poznání jejich chování a počinů, či jsou to pro určitou skupinu v oboru obecně uznávané autority). To je i ten můj příklad z NTM v předchozím příspěvku.
A pak - vlastnický vztah k zapůjčené věci trvá a lze kdykoliv vlastnická práva uplatňovat, např. předat zápůjčku do opatrování někomu jinému. Případné škody jdou samozřejmě na můj vrub, protože jsem měl JÁ špatný odhad... Ale i to prý lze dnes pojistit...
Nejde o spoluvlastnictví ani rovnoprávné sdílení. Jen zapůjčení za určitých pravidel s absolutním právem vlastníka k udělování dispozic. Pronajímáte či si náhodou najímáte (zapůjčujete) prostory pro uskladnění svých plechových miláčků? Půjčujete vozy na výstavy nebo do muzeí?
Pokud ano, pak krátkodobě jistým způsobem taky aplikujete system "ala Jiří" Ondrejem uváděný .

[TatraplanuZdar]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

Nehnevajte sa, toto ponikanie JE. Totiž spolu sa niečo robí za účelom dosiahnutia uečitého výsledku, aj ked v tomto prípade to nie je zisk finančný ale výsledkom je automobil v čo najlepšom stave.

Na rozdiel od všeobecného názoru malí podnikatelia podnikajúci spolu sa obvykle nevadia na peniazoch, to sa nejako dohodne. problem je ze "ešte toto sa neurobilo" a "tento termín sme pešvihli" "kto zase zmrvil t[to z8kazku" "prečo si to neurobil" " to zasa musím urobiť všetko sám" a posledné štádium "musím to urobiť sám lebo to nebude urobené poriadne".

A súhlasím že pri rozdielnom veku by to fungovať mohlo. Pokiaľ by som v niekom videl seba samého v mladých rokoch tak som ochotný prepáčit aj také veci ktoré je inak ťažko tolerovať.
A to som človek ktorý sa v živote dohodol s každým. Skoro - výnimka bol len komunistický šéf koncom 80 rokov a neskôr 3 spolupodnikajúci...

Akonáhle by sa s vozom niečo stalo tak kamarádstvo by prechádzalo ťažkou skúškou. Pokiaľ teda k vozu je silný citový vzťah...

[TatraplanuZdar]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

Nehnevajte sa, toto ponikanie JE. Totiž spolu sa niečo robí za účelom dosiahnutia uečitého výsledku, aj ked v tomto prípade to nie je zisk finančný ale výsledkom je automobil v čo najlepšom stave.

Na rozdiel od všeobecného názoru malí podnikatelia podnikajúci spolu sa obvykle nevadia na peniazoch, to sa nejako dohodne. problem je ze "ešte toto sa neurobilo" a "tento termín sme pešvihli" "kto zase zmrvil t[to z8kazku" "prečo si to neurobil" " to zasa musím urobiť všetko sám" a posledné štádium "musím to urobiť sám lebo to nebude urobené poriadne".

A súhlasím že pri rozdielnom veku by to fungovať mohlo. Pokiaľ by som v niekom videl seba samého v mladých rokoch tak som ochotný prepáčit aj také veci ktoré je inak ťažko tolerovať.
A to som človek ktorý sa v živote dohodol s každým. Skoro - výnimka bol len komunistický šéf koncom 80 rokov a neskôr 3 spolupodnikajúci...

Akonáhle by sa s vozom niečo stalo tak kamarádstvo by prechádzalo ťažkou skúškou. Pokiaľ teda k vozu je silný citový vzťah...

[TatraplanuZdar]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

Nehnevajte sa, toto ponikanie JE. Totiž spolu sa niečo robí za účelom dosiahnutia uečitého výsledku, aj ked v tomto prípade to nie je zisk finančný ale výsledkom je automobil v čo najlepšom stave.

Na rozdiel od všeobecného názoru malí podnikatelia podnikajúci spolu sa obvykle nevadia na peniazoch, to sa nejako dohodne. problem je ze "ešte toto sa neurobilo" a "tento termín sme pešvihli" "kto zase zmrvil t[to z8kazku" "prečo si to neurobil" " to zasa musím urobiť všetko sám" a posledné štádium "musím to urobiť sám lebo to nebude urobené poriadne".

A súhlasím že pri rozdielnom veku by to fungovať mohlo. Pokiaľ by som v niekom videl seba samého v mladých rokoch tak som ochotný prepáčit aj také veci ktoré je inak ťažko tolerovať.
A to som človek ktorý sa v živote dohodol s každým. Skoro - výnimka bol len komunistický šéf koncom 80 rokov a neskôr 3 spolupodnikajúci...

Akonáhle by sa s vozom niečo stalo tak kamarádstvo by prechádzalo ťažkou skúškou. Pokiaľ teda k vozu je silný citový vzťah...

[TatraplanuZdar]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

Nehnevajte sa, toto ponikanie JE. Totiž spolu sa niečo robí za účelom dosiahnutia uečitého výsledku, aj ked v tomto prípade to nie je zisk finančný ale výsledkom je automobil v čo najlepšom stave.

Na rozdiel od všeobecného názoru malí podnikatelia podnikajúci spolu sa obvykle nevadia na peniazoch, to sa nejako dohodne. problem je ze -ešte toto sa neurobilo- a "-tento termín sme pešvihli- -kto zase zmrvil tuto z8kazku- -prečo si to neurobil- - to zasa musím urobiť všetko sám- a posledné štádium -musím to urobiť sám lebo to nebude urobené poriadne-.

A súhlasím že pri rozdielnom veku by to fungovať mohlo. Pokiaľ by som v niekom videl seba samého v mladých rokoch tak som ochotný prepáčit aj také veci ktoré je inak ťažko tolerovať.
A to som človek ktorý sa v živote dohodol s každým. Skoro - výnimka bol len komunistický šéf koncom 80 rokov a neskôr 3 spolupodnikajúci...

Akonáhle by sa s vozom niečo stalo tak kamarádstvo by prechádzalo ťažkou skúškou. Pokiaľ teda k vozu je silný citový vzťah...

[TatraplanuZdar]

Ne, tohle není podnikání ani spoluvlastnictví ani nic takového (tedy jestli jsem to dobře pochopil). To by jistě nefungovalo. To není vztah, který vznikne rozhodnutím obou stran v určitém okamžiku a který má jasně definovaná pravidla a vývoj, kdy od začátku je jasné, že dojde k převodu vlastnictví. Ten vztah vznikne spontánně. Vlastně ani možná nemá smysl, aby mezi těmi dvěma byl menší věkový rozdíl než jednu-dvě generace.

Nehnevajte sa, toto ponikanie JE. Totiž spolu sa niečo robí za účelom dosiahnutia uečitého výsledku, aj ked v tomto prípade to nie je zisk finančný ale výsledkom je automobil v čo najlepšom stave.

Na rozdiel od všeobecného názoru malí podnikatelia podnikajúci spolu sa obvykle nevadia na peniazoch, to sa nejako dohodne. problem je ze -ešte toto sa neurobilo- a -tento termín sme pešvihli- -kto zase zmrvil tuto z8kazku- -prečo si to neurobil- - to zasa musím urobiť všetko sám- a posledné štádium -musím to urobiť sám lebo to nebude urobené poriadne-.

A súhlasím že pri rozdielnom veku by to fungovať mohlo. Pokiaľ by som v niekom videl seba samého v mladých rokoch tak som ochotný prepáčit aj také veci ktoré je inak ťažko tolerovať.
A to som človek ktorý sa v živote dohodol s každým. Skoro - výnimka bol len komunistický šéf koncom 80 rokov a neskôr 3 spolupodnikajúci...

Akonáhle by sa s vozom niečo stalo tak kamarádstvo by prechádzalo ťažkou skúškou. Pokiaľ teda k vozu je silný citový vzťah...