Re: Tatraplan v Tv pořadu Víkend - příští týden
Napísané: 24 Dec 2008, 12:36
Agente: Tatraplana bych jako lowend aerodynamik určitě neoznačil.Naopak. Ze všech aerodynamik se hřbetní ploutví je nejdokonalejší. Proti T87 mu sice schází nemálo kW,ale je lehčí a má lepší jízdní vlastnosti (nižší těžiště,lépe provedená zadní náprava a podstatně lepší rozdělení hmotnosti). Karosérie je méně okázalá a vykazuje menší odpor vzduchu. Ve výrobě a při údržbě byl Tatraplan jednodušší.Zkrátka,přes svůj méně nápadný vzhled a ubručený čtyřválec byl modernější.
Ivkej:podle vzpomínek Vladimíra Popeláře (vedoucího vývoje os.automobilů) se tehdy Popelář dohodl s vedoucím konstrukce karosérií J. Chalupou a zkušebním řidičem A. Kopečným,který našel způsob jak se s Ledwinkou setkat. Setkání se uskutečnilo asi koncem května nebo začátkem června 1947 v Novojičínské věznici,kde byl Ledwinka internován.Vybaveni potřebnou technickou dokumentací o půlnoci se zhasnutými světly projeli železná vrata věznice . Velitel věznice dovedl Popeláře a spol. za svitu baterky do jedné z místností správní budovy,kde se po 15 minutách opět otevřeli dveře a do temné místnosti byl doveden Ledwinka. Popelář německy moc dobře neuměl a tak úvodní konverzaci s Ledwikou vedl Kopečný (Ledwinkův osobní řidič). Konstruktéři probrali s Ledwinkou celou kostrukci vozu a některými řešeními byl překvapen ,ale nic nenamítal. Největší kritiku čekal Popelář na řešení zadní nápravy-zcela odlišné od dosavadních Tater. Ledwinka ji akceptoval stejně jako řešení plně synchronizované převodovky ( v série bez 1.st.).Nedůvěru projevil k uspořádání řazení,ruční brzdy a uložení agregátu. To vše se později ukazálo jako dobré. Ledwinka předvídal problémy s pohonem ventilátoru a dynama. Asi o půl třetí vchází do místnosti velitel a na stůl pokládá láhev slivovice a čtyři kalíšky .Dává konstruktérům 20 minut a opět mizí. Podle slov Vl.Popeláře měla schůzka s Ledwinkou cenu zlata.Stejnou cestou beze slov se konstruktéři dostávají zpět před vrata věznice.Perfektní režie. Ale stejně si Vl.Popelář nikdy nebyl jistý zda to vše nebylo obsahem archívu ministerstva vnitra.
Ivkej:podle vzpomínek Vladimíra Popeláře (vedoucího vývoje os.automobilů) se tehdy Popelář dohodl s vedoucím konstrukce karosérií J. Chalupou a zkušebním řidičem A. Kopečným,který našel způsob jak se s Ledwinkou setkat. Setkání se uskutečnilo asi koncem května nebo začátkem června 1947 v Novojičínské věznici,kde byl Ledwinka internován.Vybaveni potřebnou technickou dokumentací o půlnoci se zhasnutými světly projeli železná vrata věznice . Velitel věznice dovedl Popeláře a spol. za svitu baterky do jedné z místností správní budovy,kde se po 15 minutách opět otevřeli dveře a do temné místnosti byl doveden Ledwinka. Popelář německy moc dobře neuměl a tak úvodní konverzaci s Ledwikou vedl Kopečný (Ledwinkův osobní řidič). Konstruktéři probrali s Ledwinkou celou kostrukci vozu a některými řešeními byl překvapen ,ale nic nenamítal. Největší kritiku čekal Popelář na řešení zadní nápravy-zcela odlišné od dosavadních Tater. Ledwinka ji akceptoval stejně jako řešení plně synchronizované převodovky ( v série bez 1.st.).Nedůvěru projevil k uspořádání řazení,ruční brzdy a uložení agregátu. To vše se později ukazálo jako dobré. Ledwinka předvídal problémy s pohonem ventilátoru a dynama. Asi o půl třetí vchází do místnosti velitel a na stůl pokládá láhev slivovice a čtyři kalíšky .Dává konstruktérům 20 minut a opět mizí. Podle slov Vl.Popeláře měla schůzka s Ledwinkou cenu zlata.Stejnou cestou beze slov se konstruktéři dostávají zpět před vrata věznice.Perfektní režie. Ale stejně si Vl.Popelář nikdy nebyl jistý zda to vše nebylo obsahem archívu ministerstva vnitra.